Měsíce nikdo netušil, že v Jižním Atlantiku číhá vrah. Až teprve když několik lodí nedoplulo domů... V listopadu 1939 trvala válka teprve dva měsíce. Blitzkrieg změnil způsob vedení válečných operací na souši. Na moři se však moc nezměnilo. Válčící Německo by bez námořního provozu dokázalo přežít. Anglie nikoli. Kdyby lodě, přivážející do Anglie potraviny nebo suroviny, nepřítel potopil nebo zablokoval, Anglii by vyhladověl a válku vyhrál. Němci měli tři mocné zbraně. Magnetické miny, ponorky – a na hladině přepadové lodě. Tyto tak zvané kapesní bitevní lodě, povolené Německu versaillskou mírovou smlouvou, byly velmi promyšleně projektovány pro ničení. Měly mohutnou palebnou sílu a byly rychlé. Doposud nic podobného neexistovalo. Byli to mořští tygři. Deset dní před vyhlášením války jedna z těchto přepadových lodí opustila s tajným rozkazem svůj přístav. Jmenovala se Graf Spee a velel jí jeden z nejschopnějších německých námořních důstojníků, kapitán Langsdorff. V noci proklouzla podél mořského pobřeží, nepozorována proplula úžinou mezi Islandem a Grónskem a zmizela v Jižním Atlantiku. Tam už na ni čekala zásobovací loď. Měsíce nikdo netušil, že v Jižním Atlantiku číhá vrah. Až teprve když několik lodí nedoplulo domů. K rozhodující bitvě došlo 13. prosince 1939.